Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ještěři (Sauria) jsou významnou skupinou současných plazů Patří sem především ještěrky, leguáni, varani, anolisové a baziliškové.

1) Ještěrka obecná a živorodá

Ještěrka obecná (Lacerta agilis, Linné 1758) je ohroženým druhem plazů ČR.

Obsah

 Rozměry

Ještěrka obecná je dlouhá max. 30 cm, obvykle nepřesahuje 25 cm.

Popis

samice
samice

Hřbet je hnědý nebo šedohnědý, lemovaný dvojicí úzkých světlých proužků. Boky těla i hlavy jsou u samce jasně zelené, u samice hnědé, nebo hnědošedé. Mláďata jsou šedohnědá s bílými skvrnami. Zbarvením je možná záměna za ještěrku živorodou.

 Areál rozšíření

Evropa severně od Alp. Na západ zasahuje do Anglie, mimo Irsko a severní část Skandinávie. Na východ je rozšířena do Střední Asie a mírným pásmem až k Bajkalu. V České republice je hojná po celém území, zasahuje do nadmořské výšky až nad 800 metrů nad mořem (v Pyrenejích dokonce až do 2000 m. n. m.)! Chybí jen na nejintenzivněji zemědělsky obdělávaných a chemicky ošetřovaných pozemcích a vyhýbá se souvislým lesním porostům.

 Stanoviště

Zdržuje se na teplých, sluncem ozářených travnatých svazích. Vyskytují se i na pastvinách a v zahradách. V Česku jí lze zastihnout na mnoha různých místech s podobným prostředím, jako jsou železniční náspy, lomy a pískovny, staré zahrady, parky a hřbitovy, ale i skládky a rumiště. Zasahuje také do měst, kde vyhledává především parky, zahrádkářské kolonie, případně klidnější vilové čtvrti. Často jí lze spatřit i na zanedbaných plochách větších průmyslových objektů či továren. Vede denní způsob života, kdy nejaktivnější je ráno a v podvečer. Zimní měsíce v Česku ještěrky přespávají. Obvykle v říjnu zalézají do děr, pod kořeny stromů, nebo do opuštěných nor savců, ale také do puklin a jeskyněk ve skalách nebo na skalnatých stráních. V dubnu vylézají ještěrky ven.

 Délka života

Ještěrka obecná se dožívá 9-17 let,ale jsou záznamy že v zajetí se jeden exemplář dožil úctyhodných 57 let(!)


 Potrava

Za potravu jim slouží nejrůznější hmyz, především pavouci, mouchy, kobylky, ale jsou známy i případy kanibalismu.

Ochrana

Spočívá převážně v ochraně biotopů. Vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/ 1992 sb. ze dne 11. června 1992 je zakázán lov všech druhů ještěrek po celém státním území.Ale smi se chvot ve venkovnich terariích o velikosti 2x2m

Ještěrka živorodá

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Ještěrka živorodá

Ještěrka živorodá
Ještěrka živorodá
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Řád:šupinatí (Squamata)
Podřád:ještěři (Sauria)
Čeleď:Ještěrkovití (Lacertidae)
Rod:Ještěrka (Zootoca)
Binomické jméno
Zootoca vivipara
Jacquin, 1787

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara, synonymum Lacerta vivipara, Jacquin, 1787) je ohroženým druhem plazů ČR. Početnost populací ještěrky živorodé se snižuje v důsledku ubývání vhodných biotopů. V mnoha částech svého areálu, kde nejsou poškozeny původní biotopy, je tato ještěrka poměrně hojná. V textu Bernské konvence je zařazena do seznamu chráněných druhů.

Obsah

Velikost

  • Průměrná délka 165 mm.

Zbarvení

Ještěrky bývají velice variabilně zbarveny, většinou však na hřbetě v odstínech hnědočerné, hnědošedé a hnědočervené barvy, se světlými podélnými pruhy. Břišní partie bývají jednotněji zbarveny žlutavě, samci mají často břišní partie zbarveny výrazně červeně nebo žlutě s černým tipingem a to především v době páření. Mláďata jsou zbarvena hnědě nebo hnědočerně.

 Rozšíření a početnost

Ještěrka živorodá má největší areál ze všech suchozemských plazů. Je rozšířena na příhodných stanovištích ve velké části palearktické oblasti. Vyskytuje se od Irska, přes Evropu a Sibiř až po Sachalin. Na sever zasahuje vysoko za polární kruh. V Evropě nežije na Pyrenejském poloostrově a v jižní části Apeninského a Balkánského poloostrova. Chybí také na jižní Ukrajině, v jižním Povolží a na Kavkaze. V jižní části areálu se její výskyt omezuje na hory, kde vystupuje až do výše 2000 m n. m. V ČR je široce rozšířena, ale její areál není souvislý. Obývá především pohraniční hory, ale také Brdy, Českomoravskou vrchovinu. Na příhodných stanovištích byla nalezena izolovaně i v nižších polohách v Třeboňské pánvi, na Křivoklátsku, v Prachovských skalách, na Pardubicku a u Hradce Králové, na Olomoucku, v Ostravě. Na Slovensku obývá Malé Karpaty, Malou a Velkou Fatru, Nízké Tatry, Kremnícké pohoří a Slovenské rudohoří, ale také se vyskytuje na Žitném ostrově a ve Východoslovenské nížině. Slovenské nížinné lokality patří mezi nejníže položená místa výskytu (do 120 m n. m.). Populace z Východoslovenské nížiny byla popsána jako samostatný poddruh Lacerta vivipara pannonica, který však mnoha autory není uznáván.

 Stanoviště

Obývá chladnější a vlhčí lokality v jehličnatých i smíšených lesích, na rašeliništích a vřesovištích, na horských pasekách a loukách. Nevyhýbá se ani lidským stavením. Nížinné populace žijí v lužních lesích nebo na slatinných loukách. V současnosti je pozorováno, že jedinci z předhůří, kteří žijí v poněkud pozměněném, sušším prostředí, jsou vytlačováni silnějšími ještěrkami obecnými.

 Biologie

Ještěrka živorodá je jedním z nejotužilejších plazů. Zimuje v zemních úkrytech. Je aktivní od časného jara až do října, výjimečně i v listopadu. Páří se v květnu a červnu. V našich podmínkách se rozmnožuje vejcoživorodě, tzn., že oplozená vajíčka se vyvíjejí v těle samice a jsou kladena těsně před okamžikem, kdy vyvinutá mláďata opouštějí blanitý vaječný obal. Doba kladení je v červenci až srpnu, rodí se 2 až 15 mláďat. Ve vyšších polohách a u severnějších populací bývá mláďat méně. Ještěrky pohlavně dospívají ve 3. roce života.

 Potrava

Jejich potravu tvoří zejména pavouci, hmyz a měkkýši, ale i máloštětinatí červi a mnohonožky. Přirozenými nepřáteli ještěrek živorodých jsou malé šelmy a dravci. Dospělí jedinci, ale zejména mláďata, jsou důležitou složkou potravy mladých zmijí.

 Hodnota druhu

V zachovaných biocenózách při dostatečné početnosti populace tato ještěrka jako predátor reguluje množství drobných bezobratlých živočichů.

 Ochrana

Druh je ohrožen v pohraničních horských systémech Čech, které jsou postiženy průmyslovými imisemi. Reliktní nížinné populace, žijící na vlhkých biotopech, jsou ohroženy melioračními zásahy. Pro ochranu druhu je proto nutné zachovat dosud neporušené biotopy a stanoviště, stabilizovat hydrologické poměry a omezit nadměrné používání chemických látek v lesnictví.

2)

bazilišek

Zoologie, Basiliscus - rod ještěrů z čeledi leguánovitých. Samci mají na hlavě, hřbetě a ocasu kožní hřeben. Samice kladou vejce. Živí se hlavně hmyzem. Je známo 5 druhů. Bazilišek americký, Basiliscus basiliscus, až 80 cm dlouhý, žije ve Střední Americe.

3)

Varan komodský

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Varan komodský

Varan komodský
Varan komodský
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Podřád:Ještěři (Sauria)
Čeleď:Varanovití (Varanidae)
Rod:Varan (Varanus)
Binomické jméno
Varanus komodoensis
Ouwens, 1912

Varan komodský (Varanus komodoensis Ouwens, 1912) je nejmohutnější žijící zástupce ještěrů z čeledi varanovitých. Přízvisko „nejmohutnější“ si zasloužil (podobně jako anakonda velká) kombinací extrémní váhy a délky, která však překvapivě ve světě ještěrů není rekordní. Dva zástupci varanovitých (varan novoguinejský a varan mangrovový) mohou být dokonce ještě delší, ale vzhledem k tomu, že jde o druhy stromové, činí valnou většinu jejich subtilního těla ocas a jejich váha činí maximálně kolem deseti kilo. Komodský drak byl objeven až v roce 1912 a v současnosti je silně ohrožen. Ve volné přírodě zbývá posledních cca 5000 jedinců a jeho vývoz podléhá ustanovením CITES a je možný pouze na povolení indonéské vlády.

Komodští draci, jak se těmto ještěrům také přezdívá, jsou jediní ještěři světa, kteří se ocitli na samém vrcholu potravní pyramidy. V místě svého výskytu jsou totiž schopni ulovit skutečně vše. Taktika jejich lovu spočívá v hledání momentu překvapení a bleskovém útoku, při kterém varan svou kořist (dokonce i prase, jelena či buvola) buď velmi ošklivě kousne a rotováním kolem své osy mu vytrhne velký kus masa, takže zvíře umírá na vykrvácení a stres, případně stačí, pokud se predátorovi podaří kořist pouze škrábnout do končetiny a kořist zanedlouho umírá na infekci krve. Ve slinách komodských varanů totiž žije na 50 taxonů bakterií, které z nich dělají dokonalou zbraň.

Při vzájemých soubojích varaních samců, kdy dochází k velkým poraněním, však kupodivu varani žádnou otravu krve neutrpí – jejich imunitní systém je totiž naprosto úžasně výkonný a i díky němu se nyní dostávají do popředí zájmu farmaceutických firem. V lidské péči přirozená agresivita samců často způsobuje problémy v chovu a vzhledem k možnému ohrožení života samic jsou varani většinou chováni v oddělených expozicích.

V mládí je varan komodský zbarven poměrně pestře – toto zbarvení mu nezajišťuje ochranu zejména před vlastními rodiči, kteří by ho pochopitelně okamžitě zabili a sežrali. Mláďata se tedy ukrývají do korun stromů, kde jsou před těžkotonážními dospělými v bezpečí, a kde loví různý hmyz či drobné obratlovce, dokud jim to váha a pevnost větví dovolí.

Stravovací návyk dospělých varanů komodských spočívá v okamžitém nasycení se velkým množstvím potravy, následovaném dlouhým hladověním, trvajícím až kolem měsíce, než opět najdou nějakou vhodnou potravu. Při jejím hledání urazí denně až více než deset kilometrů, lhostejno zda po souši či mořskými průlivy, které bez problémů překoná.

Obsah

 Popis

Délka dosahuje až 3,5 m. Hmotnost největších jedinců dosahuje až 150 kg (těsně po nažrání), samice jsou podstatně menší.

Areál rozšíření

Varan komodský je endemicky rozšířen na 6 ostrovech vulkanického původu v blízkosti Indonésie, z nichž největším je ostrov Komodo, dalšími jsou například Padar, Rinca nebo Flores.

 Stanoviště

Varan komodský žije v řídkých lesích a na travnaté savaně, kde je aktivní přes den.

 Potrava

Převážně zdechliny, které cítí až na vzdálenost 5 km. Je však také dobrý lovec, na krátké vzdálenosti vyvine rychlost až 18 km/h a loví obratlovce až do velikosti prasete.

 Rozmnožování

Samice snáší 20–40 vajec, která zahrabe pod zem a dál o ně nepečuje. Inkubační doba činí asi 8 měsíců.

Rozmnožování komodských draků je v zoologických zahradách stále obrovským problémem, doposud se podařilo pouze ve dvanácti institucích mimo Asii – poprvé v roce 1992 v americkém Washingtonu, v nekontinentální Evropě pak před několika lety v přírodních podmínkách celoročně venkovního výběhu v jedné soukromé zoo na Kanárských ostrovech. V dubnu 2007 se pak narodila historicky první mláďata varanů komodských na evropském kontinentu, a to v zoologické zahradě v Praze. Inkubace probíhala většinu času přirozeně v kladišti, které si samice vybudovala ve výběhu, a které se chovatelům zpočátku nepodařilo najít. Celý cyklus vývoje mláďat včetně páření rodičů proběhl naprosto přirozeně a jde tedy o obrovský chovatelský úspěch.

Počátkem roku 2007 bylo prokázáno partenogenetické rozmnožování u jedné samice chované v londýnské zoologické zahradě, v zápětí nato se s partenogenetickými mláďaty pochlubil také Chester. Obě samice bez přítomnosti samce snesly vejce, ze kterých se vyvinulo několik mláďat samčího pohlaví.

4)

Leguán zelený

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Leguán zelený

Leguán zelený
Leguán zelený
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Podřád:Ještěři (Sauria)
Čeleď:Leguánovití (Iguanidae)
Binomické jméno
Iguana iguana
L., 1758

Leguán zelený (Iguana iguana) je nejznámějším druhem z čeledi leguánovitých. Obvykle je zelený nebo našedlý. Má robustní nohy, dlouhý ocas a podélný hřeben zubovitých šupin na hřbetě. Dospělí leguáni mají také masitý lalok pod hrdlem. U samců podstatně větší než u samic.

Vyskytuje se v lesnatých oblastech tropické střední a jižní Ameriky. Přebývá převážně na vysokých stromech zvláště v blízkosti vodních ploch. Tento ještěr velmi dobře šplhá a plave. V případě ohrožení se vrhá ze stromů do vody.

Rozeznáváme dva poddruhy I. iguana iguana, který žije od Kostariky až po Brazílii a na Karibských ostrovech a I. iguana rhinolopha, který má na nose 3-4 malé růžky a vyskytuje se v jižním Mexiku a severní Kostarice. Vysazen byl i na Floridě.

Mladí jedinci přijímají rozmanitější potravu, než dospělí, tj. nejen květy, plody a listy ale také hmyz.

Samice kladou až 40 vajec do podzemních hnízd, a mají několik snůšek během rozmnožovací sezóny.

Spolu s baziliškem zeleným je velmi oblíben mezi chovateli.

5)Anolis - rod ještěrů z čeledi leguánovitých. Samci při podráždění vypínají barevné hrdlo. Většina druhů může měnit zbarvení. Je známo 165 druhů. Měří 10 - 60 cm. Žijí hlavně ve Střední Americe.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fuj

(terezka tacinová, 28. 11. 2017 9:23)

je to nechutné

:)

(Dana, 25. 1. 2013 12:18)

díky pomohlo mi to do školy :)

good

(kolosa, 28. 11. 2010 19:24)

Dík.Pomohlo mi to s referátem do školy

halíbelí kočka zelí

(debilka blablabala, 11. 11. 2010 18:00)

ja chtela ale zastupce ahhahaahahahhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh

Super bomba bezva cool!!! to musíš vidět

(Zzuuzzzii, 19. 10. 2010 19:59)

kukni na musketyriakone.blog.cz a napis komentář
NOVINKA PRO TEBE: PODLA TVÉHO PŘÁNÍ NAPÍŠEME ČLÁNEK
(DO KOMENTÁŘŮ RUBRIKY PARTA NEBO NA E-MAIL musketyriakone@seznam.cz NAPIŠ O ČEM BY MĚL BÝT A ZA TÝDEN TAM JE)