Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kočka domácí

Tento článek pojednává o kočce domácí. Další významy jsou uvedeny v článku Kočka (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Kočka domácí

Kočka domácí
Kočka domácí
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:Šelmy (Carnivora)
Čeleď:Kočkovití (Felidae)
Podčeleď:Malé kočky (Felinae)
Rod:Kočka (Felis)
Druh:Kočka divoká (Felis silvestris)
Binomické jméno
Felis silvestris f. catus
Ragni a Randi, 1986

Kočka domácí (Felis silvestris, f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi felinae, malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Po svých předcích zdědila vynikající zrak, sluch a tělo dokonale uzpůsobené k lovu. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na některých místech zpětně zdivočela. V Austrálii je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů – paradoxně tam přitom byla původně do přírody vysazena úmyslně, aby kontrolovala přemnožené králíky a drobné hlodavce.Domestikace kočky domácí

Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. K domestikaci došlo ve Starém Egyptě v údolí Nilu. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí.

Kočka divoká evropská
Kočka divoká evropská
socha bohyně Bastet
socha bohyně Bastet

Předkové těchto koček pravděpodobně patřili k poddruhům divoké kočky, kočky plavé, kočky divoké evropské a kočky stepní. Tyto poddruhy se staly předchůdci dnešních plemen kočky domácí.

 Starověk

Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni – Bastet. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti, štědrosti aj. Zobrazovali ji jako malou kočku se lví hlavou a později jako ženské tělo s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem.

Řekové a Římané pokládali kočku za zvláštní domácí zvíře, na lov myší upřednostňovali fretky. Později dostaly řecká bohyně Artemis, římská bohyně Diana a skandinávská bohyně Freya jistou podobu s kočkou.

Do Evropy se dostaly kočky obchodními cestami z Malé Asie. První doklady o kočkách nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l. O další rozšíření se postarali Féničané se svými obchodními loděmi.

Do Číny a Japonska se dostaly kočky z dnešní Indie. Kočky zde představovaly důležitou součást náboženských obřadů a v Číně měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.

 Středověk

Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do Říma, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do Velké Británie. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití.

Kočka a čarodějnictví

Pohled na kočku se změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojenkyni čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například papež Řehoř IX. vyhlásil, že černé kočky chovají pouze církevní odpadlíci a vyhlásil je za ďábelská stvoření.

Přesto se však zejména v chudých vrstvách, ale i mezi šlechtici a duchovenstvem nalezli milovníci koček.

 Kočka v Novém světě

Přes pronásledování koček ve vrcholném středověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

 Novověk

S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.

Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. V dnešní době existuje celá řada organizací chovatelů koček, z nichž v Evropě je nejznámější Mezinárodní felinologická federace FIFe.

Kočičí tělo je přizpůsobené životu predátora – má ostré smysly, dokáže vyvinout velkou rychlost i pohybovat se potichu a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Má dlouhé tělo na relativně krátkých nohách, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. U ušlechtilých plemen koček se pak objevují záměrně vyšlechtěné odlišnosti od tohoto schématu.

 Fyziologické ukazatele

Fyziologické ukazatele
NázevHodnoty
Tělesná teplota38–39 °C
Puls100–120 úderů/min.
Dechová frekvence20–40 nádechů/min.
Tělesná hmotnost2–10 kg v závislosti na plemeni a pohlaví
Pohlavní cyklusdiestrický až polyestrický, provokovaná ovulace
Délka říje3–7 dní
Dospívání6–10 měsíc
Délka březosti58–70 dní
Početnost vrhu3–8 koťat
Porodní hmotnost80–120 g
Počet zubůmléčný chrup 26, trvalý chrup 30
Objem krve60–70 ml/kg hmotnosti

Vnitřní tělesná teplota domácí kočky je 38,0–39,5 stupňů Celsia, měří se obvykle v konečníku lekářským nebo veterinárním teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší.

Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu.

Tepová frekvence zdravé kočky v klidu při pokojové teplotě se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu.

 Rozmnožování

Kojící kočka
Kojící kočka

Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště těch větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince.

Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k pohlavní dospělosti, kočky by se neměly nakrývat před dosažením aspoň 18 měsíců věku.

Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat. Proto je známkou zodpovědnosti, všechny kočky, které nejsou určené k chovu, včasně vykastrovat.

 Říje

Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3–15 dnů. Dochází k ní pravidelně na jaře a na podzim, popř. (zejména u ušlechtilých plemen) nepravidelně v kterémkoliv ročním období, či v průběhu celého roku po 3 týdnech až měsíci. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují močí své teritorium.

Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Pokud by se v této fázi říje ke kočce přiblížil kocour, kočka by ho prskáním odehnala.

Kocouři na sebe vrhají hrozivé pohledy a hlasitě křičí. Velmi často dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny. Zranění utrpěná při bojích s ostatními kocoury je jeden z důvodů, proč je úmrtnost nekastrovaných kocourů mnohem vyšší než u kastrovaných.

Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. Koitus trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Kočka se během jedné říje může pářit s více kocoury.

Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k ovulaci (provokovaná ovulace). To samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost, že kočka zabřezne.

 Březost a porod

Březost domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů, podle posledních průzkumů se fyziologická délka březosti pohybuje v rozmezí od 56 do 68 dní, přičemž u evropské kočky domácí je obvyklá délka březosti na spodní hranici, ušlechtilé kočky mohou jsou březí 63 až 65 dní.

Březí kočky bývají klidnější a víc žerou. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. Mléčné žlázy bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené, kočka více žere, je klidnější a častěji odpočívá. V břišní dutině je možno nahmatat dělohu a nenarozená koťata.

V posledních dnech před porodem dochází k výraznému zvětšení mléčných žláz, uvolnění pánve a ke zduření vulvy. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu.

U siamských koček, někdy i u jiných ušlechtilých plemen, nemusí být ani v poslední třetině březosti patrné žádné změny a určení březosti může být obtížné bez rentgenového vyšetření, zvláště pokud v sobě kočka nosí jen jedno nebo dvě koťata.

Porod probíhá poměrně rychle, trvá 15 až 20 minut a zpravidla není potřeba zásah chovatele. Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat. U ušlechtilých plemen koček je často počet koťat nižší, porod trvá déle a může být potřebná asistence chovatele. Také úmrtnost novorozených koťat je vyšší, mnohdy až 50%, u některých plemen.

U koček může dojít k transplacentárnímu přenosu škrkavek z matky na koťata, proto je nutné matku a později i koťata odčervit.

 Novorozená koťata

Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 100 gramů. Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky.

Hned po porodu se matce začne vylučovat mlezivo (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena mlékem. Kočičí mléko není tak tučné jako kravské a obsahuje jen malé množství laktózy, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku jsou specializované mléčné náhražky nebo v krajní nouzi kondenzované mléko (Tatra), ředěné vlažnou vodou.

Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek („mléčný krok“) a předením. Kotě si často oblíbí jednu bradavku a k té se vrací. Silnější jedinci obvykle vyhledávají přední páry bradavek, v nichž je produkce mléka intenzivnější. Pijí několikrát denně, zbytek času prospí. Kočka jim jazykem masíruje břicho, anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování.

Během několika dní po narození koťat se od nich kočka vzdaluje jen málo, krmení, voda a kočičí toaleta by se proto měly nacházet v blízkosti pelíšku.

 2–24 týdnů

Šestitýdenní kotě
Šestitýdenní kotě

Koťata otvírají oči ve dvou týdnech věku. V té době váží okolo 200 gramů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat se a od třetího týdne se objevují první kotěcí hry, při kterých se koťata učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí toaletu.

Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Koťata si vytváření vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka.

Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté.

Ve třech měsících jsou odstavená a jedí tuhou potravu. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli.

V tomto věku jsou koťata velmi hravá, loví pohybující se předměty a sourozence, brousí si drápky o předměty (i o nábytek, nemají-li škrabadlo nebo kočičí strom). Učí se také sociálnímu chování.

Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně se čistit, lovit apod.

Okolo pátého měsíce věku dojde v výměně zubů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

KOČKA

(ANNA ELISKA, 30. 8. 2011 13:36)

SUPEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEER!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!