První setkání s holčičkou
AUTOR: Jerzy Wittlin
K prvnímu setkání s holčičkou dochází nejdříve ve věku čtyř a nejpozději v sedmi letech. Nejlepší příležitost k takovému setkání je společná procházka našich maminek a nejlepším místem je park. Za nevýhodné považujeme takové okolnosti, jako je třeba svačina ve školce, návštěvy, na které jdeme jen proto, že nás nebylo kam dát, a dvorek, na kterém si hrajeme.
Na společné procházce maminek vyčkáme, až si odbudou první všeobecné úvahy a začnou si vyprávět další historky o jiných maminkách. Vzdálíme se poněkud a znemožníme jim tak, aby poslouchaly. První setkání s holčičkou může začít. Iniciátorem rozhovoru musí být vždycky muž, který vyčká správného okamžiku a začne zkoumat záliby své partnerky pomocí následujících otázek:
On: Máš ráda zmrzlinu?
Ona: Mám.
On: A špenát?
Ona: Ne.
On: A rajčata?
Ona: Ty mám.
On: A injekce?
Ona: To ne.
Máme-li rádo zmrzlinu a rajčata a nemáme rádi špenát a injekce, můžeme tyto odpovědi považovat za potvrzení shody našich zálib. Jestli však nemáme rádi zmrzlinu a rajčata a milujeme špenát a injekce, můžeme to zkoušet dál a ptát se na rýžovou kaši, večerníček, strýčka na návštěvě, chrápajícího tatínka atd. Eventuálně konstatujeme, že rozdíly v našich názorech jsou příliš velké a protahovat setkání nestojí za to.
Shledáme-li, že naše záliby jsou shodné, přejdeme k diskrétnímu zkoumání charakteru naší partnerky pomocí následujících otázek:
On: Koho máš radši, maminku nebo tatínka?
Ona: Maminku.
On: A tatínka?
Ona: Taky.
On: A proč maminku?
Ona: Protože.
Jestliže i my máme rádi maminku, můžeme se domnívat, že nás s partnerkou pojí nejen společné záliby, ale i podobnost charakterů. Máme-li rádi tatínka, je tu, pravda, určitý charakterový rozdíl, ale jsou tu pořád ještě ty společné zájmy. V případě společné lásky k maminkám už nepouštíme od diskréního prozkoumání perspektiv našeho svazku s partnerkou pomocí následujících otázek:
On: Chceš se se mnou zasnoubit?
Ona: Nevím.
On: A proč nevíš?
Ona: Já nevím...
On: A proč pořád ,,Já nevím?"
Ona: Nevím.
Jestli dívka okamžitě říká ,,ano", musíme si pořádně tozmyslet svůj návrh, protože si nechceme uvázat na krk partnerku tak lehkomyslně zacházející s tak vážným rozhodnutím.
Jestli partnerka řekne ,,ne", ještě jsme neprohráli. Není totiž vyloučeno, že za nějakou dobu, až si na nás zvykne, bude souhlasit a zasnoubí se s námi.
Jestliže partnerka odpovídá ,,nevím", považujeme tuto odpověď za postačující k zasnoubení. A jestli se naše maminka líbí tatínkovi naší partnerky, nebo maminka naší partnerky našemu tatínkovi, máme velkou šanci, že se budeme vídat častěji.