Jdi na obsah Jdi na menu
 


První setkání s holčičkou

AUTOR: Jerzy Wittlin

K prvnímu setkání s holčičkou dochází nejdříve ve věku čtyř a nejpozději v sedmi letech. Nejlepší příležitost k takovému setkání je společná procházka našich maminek a nejlepším místem je park. Za nevýhodné považujeme takové okolnosti, jako je třeba svačina ve školce, návštěvy, na které jdeme jen proto, že nás nebylo kam dát, a dvorek, na kterém si hrajeme.
Na společné procházce maminek vyčkáme, až si odbudou první všeobecné úvahy a začnou si vyprávět další historky o jiných maminkách. Vzdálíme se poněkud a znemožníme jim tak, aby poslouchaly. První setkání s holčičkou může začít. Iniciátorem rozhovoru musí být vždycky muž, který vyčká správného okamžiku a začne zkoumat záliby své partnerky pomocí následujících otázek:

On: Máš ráda zmrzlinu?
Ona: Mám.
On: A špenát?
Ona: Ne.
On: A rajčata?
Ona: Ty mám.
On: A injekce?
Ona: To ne.

Máme-li rádo zmrzlinu a rajčata a nemáme rádi špenát a injekce, můžeme tyto odpovědi považovat za potvrzení shody našich zálib. Jestli však nemáme rádi zmrzlinu a rajčata a milujeme špenát a injekce, můžeme to zkoušet dál a ptát se na rýžovou kaši, večerníček, strýčka na návštěvě, chrápajícího tatínka atd. Eventuálně konstatujeme, že rozdíly v našich názorech jsou příliš velké a protahovat setkání nestojí za to.
Shledáme-li, že naše záliby jsou shodné, přejdeme k diskrétnímu zkoumání charakteru naší partnerky pomocí následujících otázek:

On: Koho máš radši, maminku nebo tatínka?
Ona: Maminku.
On: A tatínka?
Ona: Taky.
On: A proč maminku?
Ona: Protože.

Jestliže i my máme rádi maminku, můžeme se domnívat, že nás s partnerkou pojí nejen společné záliby, ale i podobnost charakterů. Máme-li rádi tatínka, je tu, pravda, určitý charakterový rozdíl, ale jsou tu pořád ještě ty společné zájmy. V případě společné lásky k maminkám už nepouštíme od diskréního prozkoumání perspektiv našeho svazku s partnerkou pomocí následujících otázek:

On: Chceš se se mnou zasnoubit?
Ona: Nevím.
On: A proč nevíš?
Ona: Já nevím...
On: A proč pořád ,,Já nevím?"
Ona: Nevím.

Jestli dívka okamžitě říká ,,ano", musíme si pořádně tozmyslet svůj návrh, protože si nechceme uvázat na krk partnerku tak lehkomyslně zacházející s tak vážným rozhodnutím.
Jestli partnerka řekne ,,ne", ještě jsme neprohráli. Není totiž vyloučeno, že za nějakou dobu, až si na nás zvykne, bude souhlasit a zasnoubí se s námi.
Jestliže partnerka odpovídá ,,nevím", považujeme tuto odpověď za postačující k zasnoubení. A jestli se naše maminka líbí tatínkovi naší partnerky, nebo maminka naší partnerky našemu tatínkovi, máme velkou šanci, že se budeme vídat častěji.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář